HOMECOMING

Minulý týden jsme měli Homecoming Week. Asi ne všichni víte, co to je, já tomu po pravdě taky úplně nerozumím, každopádně to má být týden jakože přivítání zpátky ve škole.

Každý rok je jiné téma, u nás to letos byly Decades. Freshmen (prváci) měli 50's, sophomores (druháci) 70's, juniors (předposlední ročník) 60's a seniors (maturanti) 80's.

Jelikož je Emily v leadershipu, což je taková studentská rada, která zařizuje všechny tyhle akce, tak měla na starosti společně s dalšíma spolužákama připravit vůz na páteční parade. Její spolužáci jsou ale neschopný nebo si myslí, že se Emily nudí, a tak nic nedělali, vlastně jo, ve středu večer se začali zajímat, co se teda vlastně připravuje. Takže vůz tvořila naše rodina, vážně obdivuju Tima i Monicu, kolik tomu obětovali, nakonec to nebyl vůz juniorů, ale spíš rodiny Nagel.

To ale předbíhám, v pondělí byl bonfire, na začátku nechtěl oheň chytnout, ale nakonec to bylo vážně obrovský. Elephant Ear, ledová tříšť, dj, roztleskávačky... pravá Amerika.
V dalších dnech jsme se měli tématicky oblíkat, pondělí černobílá, čtvrtek v neonových barvách...
Pak přišel pátek, normální školní den. Odpoledne se pak převezl vůz i s konstrukcí a plakátama ke škole, všechno se muselo nachystat, doladit. Junioři si vyzkoušeli svoje představení, přilepili jsme všechno tunou lepenky a doufali, že to vyjde. Největší strach byl z deště, protože se blížily vážně děsivý mraky, a silnýho větru, nakonec to byly na oregonský poměry jen lehký přeháňky. No a pak už konečně poločas fotbalu, napřed tancoval tým, ve kterým je Emily (Emily, přestože všechno zařizovala, se finálních příprav neúčastnila, protože musela trénovat, byla z toho chudák hrozně nervózní), hned po tom vyrazil "průvod", spíš průjezd aut s vozy. Každý ročník měl svůj vůz a představení/tanec k tomu. Některý lidi to brali jako srandu, některý víc vážně, ale všem se to povedlo a bylo to fakt hezký.
Pak se dohrál fotbal, který jsme teda nakonec prohráli, a následoval Homecoming Dance, taková diskotéka. Hudba byla fakt dobrá, ale Američani jsou na mě asi moc divoký nebo jsem byla unavená. Tancovali jako šílený, všichni na sebe byli namačkaný. Evidentně se bavili, ale na mě už toho bylo asi moc, a tak jsem se radši nechala odvézt domů dřív.

Takže tak HOMECOMING. Bylo to pěkný, vážně se mi libí, jak se tady ty lidi zapojujou a účastní školních akcí. Každopádně myslím, že je dobře, že je to za námi. Můžeme uklidit garáž a Emily, stejně jako i Monica a Tim mají o tunu starostí/stresu míň.

Amerika - 2.část

6) Američani nesmrkají. Díky klimatizacím a častýmu dešti je tu spousta lidí nastydlá, ale všichni místo toho, aby se normálně vysmrkali, neustále popotahují. Není nic otravnějšího než 50 minut sedět na hodině, kde slečna vedle popotáhne 5x za minutu.

7) Nežehlí. Vlastně ani nevím, jestli máme prkno a žehličku, ale za ten skoro měsíc, co jsem tady, jsem nikoho žehlit neviděla. Jako fajn, ušetří to čas, ale stejně vždycky když si na sebe beru nevyžehlenou košili, vzpomenu si na svojí milovanou maminku, jak by z toho byla nešťastná. Neboj, mami, snažím se všechno aspoň trošku hezky složit, tak to není tak hrozný.

8) Dutch Bros. Dutch Bros je tady fenomén, hlavně mezi teenagerama teda. Dutch Bros je řetězec, který prodává nápoje - kafe, čaje, samozřejmě ledový čaje a pak takový energy drinky. Můžete si vybrat, jakoukoli příchuť chcete a jakkoli to namixovat, od bílý čokolády po granátový jablko. Pijou to všichni. Každý den potkáte ve škole minimálně 20 lidí s Dutch kelímkem v ruce. Ochutnala jsem asi 4x, různý příchutě, ale zas tak mě to nenadchlo, prostě Redbull a nebo trochu divnější Redbull. Každopádně tady to vážně všichni milujou, a tak si snad dokážete představit radost mojí sestry, když jsem vyhrála v losování drink z Dutch zadarmo.

9) Hrdost. Američani jsou vážně hrdí, že jsou Američani. Ameriku milují. Všichni to víte, víme, ale když to pak vidíte naživo... Zatím jedním z mých nejsilnějších zážitků bylo shromáždění, kde se sešla celá škola (přes 2000 lidí), všichni stáli čelem k vlajce, drželi se za srdce a zpívali hymnu.
Hodně o tom teď ve škole mluví, jak některý sportovci vyjadřují svůj nesouhlas, tím, že zůstanou sedět, když hraje hymna, a absolutní většina takový lidi odsuzuje.

Amerika

Amerika je jiná než Česko, nejenže je samozřejmě asi milionkrát větší a tak, ale život tady je prostě jinej.

1) Všechno je VELKÝ. Úplně všechno, auta, silnice, porce jídel, lidi... vážně všechno.

2) Klimatizace všude. Klimatizace jede všude pořád. Je začátek září, takže léto, i když teď tady léto vážně je, svítí sluníčko a teplota se pohybuje kolem 25 stupňů, což je krásný, ale tím spíš jedou všude klimatizace na max. Ty však zapínají, i když teplo není, bylo třeba 15 stupňů a člověk se těšil, že se vevnitř ohřeje. Ne, protože klimatizace.

3) Led. Takže už vás ochlazuje klimatizace a ještě k tomu vám do každýho pití přidají led. A žádných pár kostek ledu, SPOUSTU ledu. Tolik ledu, co jsem zkonzumovala za ty dva týdny tady, jsem nespotřebovala za svůj život.

4) Smažený věci. V Americe smaží všechno, vážně cokoli vás napadne. Moje rodina je naštěstí normální, a tak jíme spoustu vařených/grilovaných/pečených/čerstvých věcí, ale když se chcete najíst venku, všechno nebo většina věcí je smažená. Byli jsme na Oregon State Fair, kde bylo třeba pětkrát tolik stánků, co je o Vánocích  na Staromáku, a ve všech se smažilo. Od obrovských Elephant Ears (takový langoš, ale s cukrem a skořicí), přes brambory, maso, po specialitu - smažené Oreo nebo Snickers. Proč? Nevím, smaží prostě všechno.

5) Optimismus. Je milý, když se na vás prodavačka usmívá a je opravdu ráda, že vám může pomoct. A taky věřím, že být pozitivní je důležitý a užitečný, ale občas je toho moc. Prostě všechno pořád není awesome a exciting.

Tohle jsou asi největší rozdíly, co jsem tu zatím poznala, až přijdu na další, budu vás informovat.

PRVNÍ DNY VE ŠKOLE

Moje škola se jmenuje Sam Barlow High School, bydlíme od ní asi tak 7 minut autem. Běžně se začíná v 7:35, kromě středy, kdy je to o hodinu posunuté. Nezáleží na tom, kdy se začíná, každý den se končí ve 14:30. Máme 7 hodin, mezi nimi jsou pětiminutové přestávky a pak jedna půlhodinová na oběd.

Můj councelor se jmenuje Oskar, je nadšený Českem a zná užitečný slova jako výfuky, průjem nebo hovnocuc. Když jsem se u něj byla zaregistrovat, asi tři dny pro příletu, poskládali jsme mi rozvrh a Emily mě provedla po škole. Je to vážně velká škola, byla jsem ztracená a to tam nebyli lidi.

Do školy jsme se pak vrátili v úterý večer, kdy se konal Hick Out, což je první volejbalový zápas proti Greshamu (nejbližší high school, se kterou Barlow "soupeří"), na který se všichni z Barlow oblíknou za kovboje a vesničany. Neuvěřitelně to prožívají! A vyhráli jsme!

No a už přišla středa, náš první školní den. Dostala jsem svůj rozvrh: English, European History, PE, Math, Art, Marine Biology a US History. První hodinu nás vzali na tour po škole, tak jsem se začala aspoň trochu orientovat, a pak už jsem se podle rozvrhu vydala na svoje hodiny. Celý den byl hodně informační.
Každopádně jsem zjistila, že dostat se během pěti minut do učebny na druhé straně školy je vážně náročný, protože chodby jsou totálně zacpaný lidma, nemluvě o tom, že člověk potřebuje do skříňky, kterou dokáže otevřít asi na třetí pokus, ale na všech hodinách jsem byla včas.

Čtvrtek. Dostali jsme učebnice, který jsou mimochodem obrovský a těžký, a normálně už se učilo. Učitelé jsou milí a látka není těžká, ale angličtina všude a pořád. Bavila jsem se s pár lidma na svých hodinách, ale po pravdě se zase tak moc kamarádit nechtějí. Zeptají se, odkud jsem, zjistí, že nevědí, kde Česká republika je, a tím naše konverzace většinou končí. A já taky nejsem člověk, co by jen tak šel za skupinkou kamarádů, jakože: "Ahoj, pojďte se se mnou bavit." Věřím, že se to zlepší, i já se asi budu muset víc snažit, ale teď byl můj cíl dostat se včas do třídy a dávat vůbec pozor, co říká učitel. Odpoledne jsem byla vážně vyčerpaná.

Pátek/dnešek, ráno jsem si zašla změnit rozvrh, místo tělocviku, kde bychom za asi dva týdny začali plavat, což vážně dělat nechci, mám Child Development, teď se učíme o dětech a za tři týdny přijdou předškoláci a budeme se o ně starat a učit je. Dnešek byl Pride Day - koukali jsme na videa, jak se máme chovat na chodbách a v knihovně a hodiny měly 47 minut místo padesáti. Bylo to lepší než včera, našla jsem si nejrychlejší cesty do tříd a skříňku už většinou otevřu na první pokus, ale stejně jsem byla ráda, když jsme pak odpoledne jely s Emily domů.

Asi tak moje pocity a zážitky z prvních dnů ve škole. Všechno není růžový, ale to chce čas...

PRVNÍ DNY V OREGONU

Dneska je to týden, co jsem dorazila do Oregonu, nevím, jestli je to spíš jako 'už týden' nebo 'jen týden', ale jsem tu zatím vážně spokojená.

V pondělí jsem pozdě večer přiletěla do Portlandu, kde na mě čekali moji host rodiče, Monica a Tim, ségra, Emily, a její kamarádky. Bála jsem se trapnýho ticha v autě po cestě domů do Greshamu, ale bylo to úplně v pohodě. Byla asi jedna ráno, Emily a její kamarádky mě vzaly do Taco Bell a pak jsme pokračovaly na vyhlídku na Portland a přes řeku na stát Washington.
Skvělý! Bála jsem se začátku, jaký to bude, jaký budou oni, ale byli a jsou vážně skvělí.
V dalších dnech jsem dopoledne většinou spala a srovnávala tak časový posun, seznámila jsem se s mojí koordinátorkou Kari a spoustou dalších lidí, zaregistrovali jsme mě ve škole, ve čtvrtek byla pizzapárty/moje welcome párty, kde jsem poznala další kamarády Emily a taky první část rodiny, v pátek jsme byli na wedding reception jedné kamarádky... pořád něco děláme, Emily dostala k narozeninám auto, takže můžeme kdykoli kamkoli jet, což je super, protože tady se bez auta nedá dělat nic. Taky jsme spolu jely ke krásnýmu vodopádu, ukázala mi Gresham... Večery trávíme s rodičema, dost je zajímá Česko, takže se hodně ptají.
O víkendu jsme jeli s Monicou, Timem a Emily do Portlandu. Portland je hezký město, sice se tam na ulicích válí dost bezdomovců a divnolidí (do Oregonu a hlavně teda Portlandu, poslali bezdomovce z Kalifornie, protože tady se o ně prý dobře starají, ale teď už je jich moc, tak to úplně nezvládají), ale jinak ty budovy jsou moc hezký a fakt se mi to líbilo. V neděli jsme jeli na Oregon State Fair kousek od Salemu. Obrovská slavnost/festival/trh, nevím, jak bych to nazvala jedním českým slovem, kde vystavovovali prasata, kozy a jiný domácí zvířata, pak tam bylo asi milion stánků s jídlem, pouťové atrakce, horská dráha, psi závodili ve skocích do vody, no, zajímavý, ale jo, byla to zábava. A dneska jsme s Emily posnídaly s babičkou a s dědou, první pravé americké lívance.

Asi tak můj první týden tady, děje se toho hrozně moc, pořád něco děláme, takže je toho vážně spousta, co bych tu mohla psát. Nedaří se mi to dát dohromady, jak bych chtěla, tak doufám, že je tohle aspoň trochu srozumitelný a jestli vás cokoli zajímá, tak mi kdyžtak pište. Ve středu nám začíná škola, tak jsem zvědavá...

Omlouvám se, že tu nejsou fotky, ale postuju to sem z mobilu, takže až budu mít svůj počítač, dodám vám je.