144/288

Hrozně to utíká, za chvilku je konec ledna, pár měsíců a pojedu domů. Na jednu stranu se těším, protože mi chybí rodina, kamarádi, Praha... ale na druhou stranu, já mám teď rodinu i tady. Minulý pátek to bylo přesně 144 dní, co si mě vyzvedli na letišti v Portlandu, a 144 dní do mého posledního dne v Greshamu. Věděla jsem, že se to blíží, ale stejně mě to zjištění zasáhlo, protože teď už mám víc za sebou než před sebou. Nemůžu najít slova, kterýma bych to správně popsala, ale prostě když s někým žijete přes pět měsíců a ještě si vážně rozumíte, nechcete ani myslet na to, že je budete muset někdy opustit, někdy za 5 měsíců.
Jenom to píšu a mám slzy v očích.

SNÍH. Hodně sněhu, na oregonský poměry.
Po novém roce jsme byli týden ve škole,  přišel víkend a následně zrušená škola v pondělí kvůli ledu. Snowday, pohoda, ráda si přispím. V úterý nám po škole rozhlasem oznámili, že všechny poškolní aktivity jsou zrušeny a máme jet okamžitě domů. Začalo sněžit a bylo jasný, že ve středu žádná škola nebude. To se pak protáhlo i na čtvrtek, pátek i další pondělí a úterý. Prostě jsme týden měli volno, protože napadl sníh, bylo ho vlastně docela dost, byli jsme bobovat, některý lidi stavěli i sněhuláky... Člověk si řekne, že je fajn nemít školu, ale když je to týden, kdy jste jen zavřený doma, protože silnice jsou nebezpečný, zase taková zábava to není.

už to byla vážně nuda, být jenom doma, tak jsme se jeli podívat k Multnomah Falls. nádhera

cesta k vodopádu vede podél řeky Columbia, která mimochoem tvoří hranici mezi Oregonem a Washingtonem.  hodně foukalo, a tak ta řeka vypadala jako rozbouřený oceán

Ve středu jsme se pak konečně vrátili do školy, všechno se o týden posunulo, takže záverečný zkoušky a konec semestru jsou až příští týden. Možná se budeme muset učit, wow!

Jinak jsem si byla zařídit rozvrh na příští semestr a tím, že se mi žádný známky v Česku nepočítají, mohla jsem si vybrat vážně cokoli. Budu mít angličtinu, americkou historii, matiku, pak budu asistent na výtvarce, volná hodina na úkoly a dvě hodiny mýho nejoblíbenějšího předmětu child development. Jsem z toho vážně nadšená.

A pak taky zatímco náš prezident vypráví o ztrátě svého panictví, tady už je týden prezidentem Trump, který staví zeď. Česko nebo Amerika, nevybereš si.
Minulý týden si všichni vzpomněli, že byl Trump zvolen prezidentem, v pátek, jak všichni víte, proběhla inaugurace, takže už je to oficiální. USA opět proběhla vlna protestů, včetně Portlandu. Je to stejný jako před dvěma měsícema, já chápu, že jsou nespokojený, ale tím, že budou ničit věci a pálit vlajky, nic nezmění.
Ve škole se mě ptali, jestli se u nás taky může protestovat. Mám pocit, že si spousta lidí myslí, že u nás je pořád komunismus, což teda ani nevědí, že byl, ale že žiju v nějaký absolutně nesvobodný zemi kdesi v Evropě. Jsme svobodný a myslím si, že jsme i svobodnější než ti "nejsvobodnější" Američani.

Doufám, že jsem na nic, co jsem vám sem chtěla napsat, nezapomněla, každopádně tak tady teď žiju, mám se moc fajn.

CALIFORNIA / Disneyland #americandream

Jelo nás celkem dvanáct: já, Emily, Tim a Monica, brácha Connor, brácha Chris s přítelkyní Alex, děda, teta se strejdou a bratranci.

Odlétali jsme v 7 ráno z Portlandu, takže docela vstávačky, ale ono když se někam těšíte, tak vám to nevadí... O dvě hodiny později už jsme si půjčovali auta a vyráželi jsme na pláž. Palmy všude kolem, svítilo sluníčko, bylo asi dvacet stupňů, prostě léto (tři dny po Vánocích). Zastavili jsme se na několika plážích, procházeli jsme se, viděli jsme lachtany... Poprvé u Pacifiku a teda moc pěkný.

Na oběd jsme šli do mexický restaurace, kde jsem měla největší a nejlepší burrito.

Následoval přesun do skvělýho domu, ve kterým jsme bydleli. 

MĚLY JSME S EMILY RŮŽOVÝ, PRINCEZNOVSKÝ POKOJ!

První den výletu jsme zakončili v Medieval Times Dinner Theatre, což byl vlastně středověký rytířský souboj. Diváci byli rozdělení do šesti rodů/království a podporovali svého rytíře, zatímco si pochutnávali na večeři. Všechno se jedlo rukama, autenticky. No, bylo to vtipný, Američani potřebujou všechno, tak si udělali i svůj středověk.

Konečně přišel čtvrtek - DISNEYLAND! 

Vyráželi jsme brzo ráno, ale stejně už byly všude fronty. Lidí jen a jen přibývalo, nejsem si jistá, že jsem někdy, někde viděla tolik lidí. Bylo krásně, vánoční prázdniny, dává to smysl, ale šílený prostě. Na atrakce se stály i několika hodinový fronty...

neuvěřitelný množství lidí

...a tak jsme se odpoledne rozhodli jet na chvíli pryč, stavili jsme se na super burgeru v IN-N-OUT, násedoval nap-time, načerpali jsme energii a večer jsme vyrazili zpět.

A to bylo vážně skvělý, spousta lidí s malýma dětma už byla pryč, kratší fronty a navíc Disneyland v noci je ještě hezčí než ve dne. Domů jsme přijeli asi ve dvě ráno.

V pátek jsme navštívili Universal Studios.

Simpsonovi, Mumie, Jurský park, The Walking Dead a spousta dalších...

...ale především svět Harryho Pottera, další splněný sen! Konečně jsem navštívila Bradavice, prošla se po Prasinkách, najedla se U Tří košťat. Nedokážu popsat, jak šťastná jsem byla. Bylo to dokonalý.

Super byla taky projížďka kolem těch hal/studií se zelenýma plátnama, městem, ulicema, u čehož vám pouští ukázky z filmů, kde můžete ty kulisy vidět, a popisujou, jak jednoduchý je proměnit to v jiný prostředí. Zajímavý, hezký, neuvěřitelný.

Pak už přišel poslední den roku 2016 a nás čekal druhý den v Disneylandu. Věděli jsme, že tam bude pravděpodobně ještě víc lidí než ve čtvrtek, tak jsme opět vyrazily brzo, tentokrát jen já, Emily a Monica. Zbytek skupiny se rozhodl přispat si a připojit se později. Kolikrát se ale podívám do Disneylandu, chtěla jsem si ho pořádně užít...

Začalo pršet, vážně hodně pršet. Fajn bylo, že díky tomu odešlo pryč hodně lidí. Schovali jsme se a aspoň jsme měli klid na odpočítání nového roku v Česku.

Nohy nás bolely, byl hlad, tak jsme se přesunuli domů. Nakonec jsem ale přemluvila mé statečné ženy, Emily a Monicu, abychom se tam vrátily na půlnoc. 

Jestli jsem předtím měla pocit, že bylo v Disneylandu hodně lidí, nebylo. Ale stálo to za to, dočkaly jsme se půlnoci, ohňostroje byly obrovský a překrásný. I když už jsme byly vážně mrtvý, zvládly jsme ještě pár dalších jízd. 

Disneyland jsme si opravdu užily a strávily jsme tam na Silvestra přes 13 hodin.

Na Nový rok jsme odpočívali, jedli jsme, pohoda a další den jsme letěli zpátky domů. Tenhle výlet byl splněný sen, není možný popsat, jak nadšená jsem ze všeho byla. Prostě úžasný.

VÁNOCE

Jakmile skončilo Díkůvzdání, začaly Vánoce. Stromek jsme jeli vybrat hned neděli po Díkůvzdání, nazdobil se dům, letos střídmě. Dekorací jsme pořád měli víc než dost, ale oproti jiným domácnostem jsme teda stejně byli pozadu.

Náš dům.

Nejvíc cool dům v okolí. Když jste kolem toho domu jeli autem a naladili si daný rádio, mohli jste pozorovat, že světla/dekorace blikaj do rytmu těch písniček.

Náš strom.

Vánoční prázdniny nám díky snowdays začaly dřív, takže jsme měli skoro tři týdny volna. Nakupovali jsme, koukali jsme na různý vánoční filmy, upekla jsem linecký a tak.

23. 12. jsem udělala bramborový salát, takže jsme byli na Vánoce připravený. 

24. 12. Dopoledne jsem skypovala s rodičema, babičkama a ségrou, byla jsem s nima u Štědrovečerní večeře i rozbalování dárků. Byla jsem ráda, že je můžu vidět a mluvit s nima aspoň přes počítač, ale stejně bylo zvláštní nebýt tam s nima, objevilo se i pár slziček. 

Celý den se vařilo, pak přijel děda a mohlo se začít jíst. K večeři bylo vlastně všechno, co jsme měli na Díkůvzdání + k tomu přibyla pečená šunka a moje řízky s bramborovým salátem. No, hlad nebyl. 

Bramborovým salátem byli všichni velmi nadšení. Myslím, že od toho moc nečekali, ale zjistili, že se dá udělat bramborový salát BEZ vajíček a ještě je takhle dobrej! (credits jdou mojí mamince, její recept)


Po večeři jsme se přesunuli ke stromu, který byl v obložení neuvěřitelnýho množství dárků, asi jsme holt byli všichni hodní. Rozbalovali jsme, smáli jsme se, bylo to vážně krásný, až dojemný. Tak jsem tam seděla a došlo mi, jak moc jsem šťastná a jaký mám obrovský štěstí, že nemám jednu, ale dvě báječný rodiny.

25. 12. Konečně pořádný americký Vánoce. Začali jsme velikou rodinnou snídaní, přijela teta Becky se strejdou Mikem a bratránkama, a pak jsme se šli podívat, co nám nechal Santa v ponožkách u krbu. Já, Emily, bráchové a bratránci jsme dostali balíček, který jsme otevřeli všichni najednou - Mickey Mouse věci - ve středu 28.12. JEDEME DO DISNEYLANDU!!! Nadšení, radost... (o tom bude další článek)

Odpoledne jsme pak měli velikou rodinnou sešlost se všema Nagels. Spousta lidí, jídla, srandy...

Na týhle fotce nejsou ani zdaleka všichni.

Sice se mi stýskalo víc než jindy, protože je prostě zvláštní nebýt na Vánoce doma, ale i tak to byly opravdu krásný Vánoce, který jsem strávila s lidma, který mám moc ráda.

prosinec - sníh

Bylo toho nějak hodně - nemoc, lenost, Vánoce, zima... jak jste si mohli všimnout, dlouho jsem vám nic nenapsala, tak teď to snad všechno doženu.

Víceméně celý prosinec jsem byla nemocná, schopná akorát ležet a spát. Hrozně to trvalo, doktoři jako obykle nevěděli, ale nakonec jsem dostala antibiotika, a teď už zase můžu dýchat a normálně žít. Takže prosinec jsem se jen snažila přežívat, dojít do školy, pak udělat nějaký úkoly, ale většinu času jsem spala. Zábava.

Každopádně nezameškala jsem tolik školy, protože nám dvakrát nasněžilo a sníh = snowdays! Tady v Portlandu a okolí na sníh nejsou vůbec připravený, takže jakmile trošku napadne, je kalamita a všichni jsou mimo. Prý tu tak často nesněží, tolik sněhu (asi 5 centimetrů, jestli vůbec) tu měli naposledy v roce 2008, ale podle mě by stejně měli zavést nějaký opatření... nemají zimní pneumatiky, silnice nesolí... tyhle věci beru jako samozřejmost, tak bylo vážně zvláštní zjistit, že to se tady neděje.

To ale odbíhám, nasněžilo nám dva týdny za sebou, první týden byl jenom vážně lehký poprašek.

Pak do toho ale začalo pršet, když pořád mrzlo, tak se všechno obalilo ledem.

Další týden nasněžilo víc, to jsme šli i bobovat a dělat andělíčky, protože TOLIK nasněžilo.

ano, dorazily jsme na severní pól, zasněžený severní pól! Vánoce blíž a blíž, někteří sousedé s dekorací nešetřili

Jakmile tady sněží a mrzne, že ten sníh netaje, nechodí se do školy a přichází snowdays! Dva týdny za sebou, čtvrtek a pátek - žádná škola, nádhera.