144/288

Hrozně to utíká, za chvilku je konec ledna, pár měsíců a pojedu domů. Na jednu stranu se těším, protože mi chybí rodina, kamarádi, Praha... ale na druhou stranu, já mám teď rodinu i tady. Minulý pátek to bylo přesně 144 dní, co si mě vyzvedli na letišti v Portlandu, a 144 dní do mého posledního dne v Greshamu. Věděla jsem, že se to blíží, ale stejně mě to zjištění zasáhlo, protože teď už mám víc za sebou než před sebou. Nemůžu najít slova, kterýma bych to správně popsala, ale prostě když s někým žijete přes pět měsíců a ještě si vážně rozumíte, nechcete ani myslet na to, že je budete muset někdy opustit, někdy za 5 měsíců.
Jenom to píšu a mám slzy v očích.

SNÍH. Hodně sněhu, na oregonský poměry.
Po novém roce jsme byli týden ve škole,  přišel víkend a následně zrušená škola v pondělí kvůli ledu. Snowday, pohoda, ráda si přispím. V úterý nám po škole rozhlasem oznámili, že všechny poškolní aktivity jsou zrušeny a máme jet okamžitě domů. Začalo sněžit a bylo jasný, že ve středu žádná škola nebude. To se pak protáhlo i na čtvrtek, pátek i další pondělí a úterý. Prostě jsme týden měli volno, protože napadl sníh, bylo ho vlastně docela dost, byli jsme bobovat, některý lidi stavěli i sněhuláky... Člověk si řekne, že je fajn nemít školu, ale když je to týden, kdy jste jen zavřený doma, protože silnice jsou nebezpečný, zase taková zábava to není.

už to byla vážně nuda, být jenom doma, tak jsme se jeli podívat k Multnomah Falls. nádhera

cesta k vodopádu vede podél řeky Columbia, která mimochoem tvoří hranici mezi Oregonem a Washingtonem.  hodně foukalo, a tak ta řeka vypadala jako rozbouřený oceán

Ve středu jsme se pak konečně vrátili do školy, všechno se o týden posunulo, takže záverečný zkoušky a konec semestru jsou až příští týden. Možná se budeme muset učit, wow!

Jinak jsem si byla zařídit rozvrh na příští semestr a tím, že se mi žádný známky v Česku nepočítají, mohla jsem si vybrat vážně cokoli. Budu mít angličtinu, americkou historii, matiku, pak budu asistent na výtvarce, volná hodina na úkoly a dvě hodiny mýho nejoblíbenějšího předmětu child development. Jsem z toho vážně nadšená.

A pak taky zatímco náš prezident vypráví o ztrátě svého panictví, tady už je týden prezidentem Trump, který staví zeď. Česko nebo Amerika, nevybereš si.
Minulý týden si všichni vzpomněli, že byl Trump zvolen prezidentem, v pátek, jak všichni víte, proběhla inaugurace, takže už je to oficiální. USA opět proběhla vlna protestů, včetně Portlandu. Je to stejný jako před dvěma měsícema, já chápu, že jsou nespokojený, ale tím, že budou ničit věci a pálit vlajky, nic nezmění.
Ve škole se mě ptali, jestli se u nás taky může protestovat. Mám pocit, že si spousta lidí myslí, že u nás je pořád komunismus, což teda ani nevědí, že byl, ale že žiju v nějaký absolutně nesvobodný zemi kdesi v Evropě. Jsme svobodný a myslím si, že jsme i svobodnější než ti "nejsvobodnější" Američani.

Doufám, že jsem na nic, co jsem vám sem chtěla napsat, nezapomněla, každopádně tak tady teď žiju, mám se moc fajn.