prosinec - sníh

Bylo toho nějak hodně - nemoc, lenost, Vánoce, zima... jak jste si mohli všimnout, dlouho jsem vám nic nenapsala, tak teď to snad všechno doženu.

Víceméně celý prosinec jsem byla nemocná, schopná akorát ležet a spát. Hrozně to trvalo, doktoři jako obykle nevěděli, ale nakonec jsem dostala antibiotika, a teď už zase můžu dýchat a normálně žít. Takže prosinec jsem se jen snažila přežívat, dojít do školy, pak udělat nějaký úkoly, ale většinu času jsem spala. Zábava.

Každopádně nezameškala jsem tolik školy, protože nám dvakrát nasněžilo a sníh = snowdays! Tady v Portlandu a okolí na sníh nejsou vůbec připravený, takže jakmile trošku napadne, je kalamita a všichni jsou mimo. Prý tu tak často nesněží, tolik sněhu (asi 5 centimetrů, jestli vůbec) tu měli naposledy v roce 2008, ale podle mě by stejně měli zavést nějaký opatření... nemají zimní pneumatiky, silnice nesolí... tyhle věci beru jako samozřejmost, tak bylo vážně zvláštní zjistit, že to se tady neděje.

To ale odbíhám, nasněžilo nám dva týdny za sebou, první týden byl jenom vážně lehký poprašek.

Pak do toho ale začalo pršet, když pořád mrzlo, tak se všechno obalilo ledem.

Další týden nasněžilo víc, to jsme šli i bobovat a dělat andělíčky, protože TOLIK nasněžilo.

ano, dorazily jsme na severní pól, zasněžený severní pól! Vánoce blíž a blíž, někteří sousedé s dekorací nešetřili

Jakmile tady sněží a mrzne, že ten sníh netaje, nechodí se do školy a přichází snowdays! Dva týdny za sebou, čtvrtek a pátek - žádná škola, nádhera.