Moje škola se jmenuje Sam Barlow High School, bydlíme od ní asi tak 7 minut autem. Běžně se začíná v 7:35, kromě středy, kdy je to o hodinu posunuté. Nezáleží na tom, kdy se začíná, každý den se končí ve 14:30. Máme 7 hodin, mezi nimi jsou pětiminutové přestávky a pak jedna půlhodinová na oběd.
Můj councelor se jmenuje Oskar, je nadšený Českem a zná užitečný slova jako výfuky, průjem nebo hovnocuc. Když jsem se u něj byla zaregistrovat, asi tři dny pro příletu, poskládali jsme mi rozvrh a Emily mě provedla po škole. Je to vážně velká škola, byla jsem ztracená a to tam nebyli lidi.
Do školy jsme se pak vrátili v úterý večer, kdy se konal Hick Out, což je první volejbalový zápas proti Greshamu (nejbližší high school, se kterou Barlow "soupeří"), na který se všichni z Barlow oblíknou za kovboje a vesničany. Neuvěřitelně to prožívají! A vyhráli jsme!
No a už přišla středa, náš první školní den. Dostala jsem svůj rozvrh: English, European History, PE, Math, Art, Marine Biology a US History. První hodinu nás vzali na tour po škole, tak jsem se začala aspoň trochu orientovat, a pak už jsem se podle rozvrhu vydala na svoje hodiny. Celý den byl hodně informační.
Každopádně jsem zjistila, že dostat se během pěti minut do učebny na druhé straně školy je vážně náročný, protože chodby jsou totálně zacpaný lidma, nemluvě o tom, že člověk potřebuje do skříňky, kterou dokáže otevřít asi na třetí pokus, ale na všech hodinách jsem byla včas.
Čtvrtek. Dostali jsme učebnice, který jsou mimochodem obrovský a těžký, a normálně už se učilo. Učitelé jsou milí a látka není těžká, ale angličtina všude a pořád. Bavila jsem se s pár lidma na svých hodinách, ale po pravdě se zase tak moc kamarádit nechtějí. Zeptají se, odkud jsem, zjistí, že nevědí, kde Česká republika je, a tím naše konverzace většinou končí. A já taky nejsem člověk, co by jen tak šel za skupinkou kamarádů, jakože: "Ahoj, pojďte se se mnou bavit." Věřím, že se to zlepší, i já se asi budu muset víc snažit, ale teď byl můj cíl dostat se včas do třídy a dávat vůbec pozor, co říká učitel. Odpoledne jsem byla vážně vyčerpaná.
Pátek/dnešek, ráno jsem si zašla změnit rozvrh, místo tělocviku, kde bychom za asi dva týdny začali plavat, což vážně dělat nechci, mám Child Development, teď se učíme o dětech a za tři týdny přijdou předškoláci a budeme se o ně starat a učit je. Dnešek byl Pride Day - koukali jsme na videa, jak se máme chovat na chodbách a v knihovně a hodiny měly 47 minut místo padesáti. Bylo to lepší než včera, našla jsem si nejrychlejší cesty do tříd a skříňku už většinou otevřu na první pokus, ale stejně jsem byla ráda, když jsme pak odpoledne jely s Emily domů.
Asi tak moje pocity a zážitky z prvních dnů ve škole. Všechno není růžový, ale to chce čas...
Žádné komentáře:
Okomentovat