prostě žiju, mám se fajn vol.2

Ozývám se po dlouhé době, neděje se totiž nic tak speciálního, abych o tom psala celý článek. Mám se dobře, ale začínám se těšit domů. Je to tu všechno fajn, bude mi to chybět, to jo, ale myslím, že rok života mi tady stačí a moc ráda se vrátím zpátky do Prahy. Nejtěžší bude rozhodně opustit mojí americkou rodinu, kterou mám každým dnem radši, a nedokážu si už ani představit, jaký to je nevídat je každý den.

Každopádně pořád mám před sebou ještě tři měsíce, kdy si můžu užívat svůj americký život.

Chodím do školy, která mě vážně moc baví. Mám jen předměty, který mě baví a zajímaj, takže dny docela rychle utíkaj. Nejvíc nadšená jsem z Child Development, kam se nám minulé pondělí vrátily děti. Kdo mě znal předtím, než jsem odjela do Ameriky, tak pravděpodobně kroutí hlavou, ale je to tak, začala jsem tady mít ráda děti. Sama bych to do sebe nikdy neřekla a vzpomínám na den, kdy mi v září ten předmět přidělili, byla jsem nešťastná, protože ty malý smrady přece nesnášim. Jenže tyhle malý smradi si získali moje srdce, takže jsem si s nima na druhý semestr vynutila dvě hodiny. Dneska jsem tam byla ještě hodinu navíc a celou dobu jsem byla head teacher, což znamená, že jsem to tam vlastně celý vedla, a i přestože to bylo chvílema opravdu náročný a dost mě to vyčerpalo, hrozně mě to bavilo a klidně bych tam takhle byla každý den.

máme i takovýhle bruin buddies preschool mikiny, prostě hezu

Další, co tady tvoří podstatnou část mýho života, jsou taneční soutěže mojí americký ségry. O jejím tancování bych tu mohla psát romány, dost se to totiž prožívá, tím vším vás ale zatěžovat nebudu... každou druhou sobotu trávíme na soutěži, ty dny jsou dlouhý, z celodenního sezení vás bolí záda a vlastně jenom čekáte, až se konečně dostane na řadu váš tým, ale je zajímavý vidět různý styly tancování, kostýmy a tak, našla jsem si na tom věci, co mě fakt baví, a samozřejmě jsem vedle rodičů nejvěrnější fanoušek, takže na žádný soutěži nechybím. Tím, jak mi tu čas rychle utíká, tak se blíží i konec jejich sezóny, která končí "state" soutěží, kam se sjedou týmy z celýho Oregonu. "State" se koná tento týden, tak držte palce.

Nejsem nějak sportovně založenej člověk, takže já tady žádnej sport nedělám. Na mě tady berou všechno moc vážně, trénujou každý den, jsou hodně soutěživý a to já prostě dělat nechci. Ale nenudím se, jsem s rodinou, dělám různý věci s kamarádama (to je teda dost složitý, protože pořád potřebujete někoho s autem, aby vás odvezl/přivezl, takže jestli to čtou nějaký budoucí exchange studenti, hledejte kamarády s autama!!!), chodím běhat a pak mám samozřejmě neustále zásobu věcí do školy... mám tady dost jinej, úplně klidnej život, těším se zpátky na svůj českej - chybí mi opravdový město a MHD!

tady jsme třeba jeli s Emily a kamarádama na vyhlídku na Portland a Mt. Hood

Poslední věc, co mě ještě napadá, je počasí. Hrozný, hrozný, hrozný. Je tady zima, teda pár posledních dnů se dost oteplilo, ale pořád chladno a DÉŠŤ. Prší, prší, neustále prší. Jestli si myslíte, že v Česku někdy hodně prší, neprší. Tady celý dny bez zastavení prší, je to šílený. A není to žádný mrholení, prostě jako když je u nás silná přeháňka, ale třeba 3 dny v kuse. Sluníčko vidíme/trochu svítí průměrně tak jednou za dva týdny, zbytek dnů je šedo, mokro a zima. Není to hezký, každopádně mi řekli, že je to normální, je přece teprve březen, hezky začne být v květnu. Doufám, že se jenom pletou, a stejně tak jako jsme zažili výjimečnou zimu se spoustou sněhu, tak zázračně dorazí brzký léto.

Za dva týdny máme spring break (na párty na Floridu ani do Mexika teda nejedem), budem dělat různý super věci, tak z toho vám pak určitě něco napíšu.