17. 11. 2016

VOLBY (update)

Myslím, že jsem s článkem o amerických prezidentských volbách měla počkat, ale tak chtěla jsem vám napsat hned. Teď je to něco přes týden, slyšela jsem o tom mluvit víc lidí a jak můžete na internetu vidět, vzbudilo to vlnu protestů, i přímo tady u nás v Portlandu...

Začala bych tím, že lidi jsou opravdu překvapený, především samozřejmě voliči Hillary, kteří víceméně s jistotou očekávali její vítězství, to se však nestalo. Spousta lidí byla vážně přesvědčená, že Hillary vyhraje, a tak ani nešla volit, nešla jí dát svůj hlas, protože to přeci bylo jasný. Ale co se nestalo, vyhrál Trump.


Zavládlo tady překvapení a následně nejistota, protože nikdo moc neví, co čekat, co se bude dít. To neví nikdo a ukáže to až čas, až Trump nastoupí do funkce a začne něco dělat. To evidentně dost lidí nechápe.
Někteří moji spolužáci, tedy americký středoškoláci, si myslí, že Trump je od minulé středy prezidentem, postaví zeď na jihu i na severu a všechny jejich jiné než bílé kamarády deportuje pryč. S těmahle lidma je těžký se o tom bavit. To, že se o to zajímám já, už vůbec nechápou, protože proč by to zajímalo někoho jinýho než Američany. Snaha vysvětlit jim to je ve většině případů úplně zbytečná.

Jak jsem už psala, Oregon je demokratický stát, a tak zvolení republikánského kandidáta, ještě když je to Trump, nadšení vážně nevyvolalo. V Portlandu se protestovalo a stále protestuje. Pálení vlajek, blokování dálnic/mostů, ničení budov/aut... Jsme v Americe, "nejsvobodnější" zemi na světě, takže vyjádřit názor je samozřejmě jejich právo, ale nejsem si jistá, jestli zvolili správný způsob ten názor projevit. Nevím, co si myslí, že se tím změní, a jak jim pomůže blokování dopravy a ničení věcí.

To se tady vážně děje, měli jsme v plánu jet do Portlandu, ale nejeli jsme, protože mají strach a nebyli jsme si jistý, že se odtamtud dostaneme.
Jeden kamarád mých amerických rodičů měl v Portlandu jednání, když se pak chtěl dostat domů, nemohl. Auto měl zaparkované v ulici, do které právě přicházel protestující dav. Rychle se schoval do auta a čekal, lidi byli agresivní, ničili auta kolem. Nakonec ho musela vysvobodit policie a odvést ho někam do bezpečí. To je přece děsivý, ne?

https://twitter.com/JLulay36/status/797108642910613504


Já prostě jen nechápu, co čekají, že se teď stane. Nechtějí Trumpa za prezidenta, ale zaprvé, to už je asi pozdě, a zadruhé, jak si myslí, že jim v tom pomůže násilí. Já nejsem jeho fanoušek, netěší mě, že zvítězil. Chtěla jsem, aby vyhrála Hillary, ale prostě se dokážu/musím smířit s tím, jak to dopadlo. Tohle je demokracie, on vyhrál, zvolili ho a teď už se s tím nedá nic dělat. Teď už můžeme jen čekat a doufat.

Myslím, že jsem zas polovinu toho, co jsem sem chtěla napsat, zapomněla. Jenom jsem to chtěla napsat, protože se to tady všude a pořád řeší. Rozhodně jsem si teda pro cestu do USA vybrala zajímavej rok...

9. 11. 2016

VOLBY

Spousta lidí mi píše, co Američani? Co si myslí? Jak to tam probíhá? Tak asi takhle.

Na včerejšek jsem byla zvědavá už dlouho předtím, než jsem sem vůbec jela. Hillary vs. Trump, něco, co jsem nečekala, stejně tak jako spousta lidí. Do USA jsem přijela před dvěma měsíci, už v tu chvíli byly volby všude - v televizi, rádiu, na internetu, všude. Čím víc se to blížilo, tím víc toho bylo.

Samozřejmě jsem se ptala Američanů, co si myslí, jak to vidí. Absolutní většina lidí, se kterou jsem se bavila, nebyla spokojená ani s jedním z kandidátů, byli dost nešťastní, že z jejich více než 300 milionů se do finále dostali tihle dva. S tím ale už nemohli nic dělat, tak se snažili najít menší zlo.
Hodně se divili, že o těch volbách něco vím, že se o ně zajímám. Pro Američany existuje jen Amerika, takže byli vážně překvapený, když jsem jim říkala, že to sleduje celej svět, i my v Český republice, pro ně kdesi na východě.

Včera konečně nadešel ten den, sledovala jsem to celý v televizi, u nás od odpoledne, kdy se skončilo hlasování na východě, až do jedenácti večer u nás, kdy to pořád neměli všechno spočítaný, ale byla jsem unavená a bylo mi jasný, že dalším americkým prezidentem bude Donald Trump.

Myslela jsem si, že to bude těsný a že nakonec vyhraje Hillary. Bylo to ale ještě těsnější a vyhrál on.

Když se začalo sčítat, nedalo se moc odhadovat. Všude to ale bylo mnohem těsnější, než se čekalo. Fanoušci Hillary brečeli už asi 4 hodiny před chvílí, kdy bylo jasný, že vyhraje Trump, nechápu. Sčítalo se, čekali jsme. Chvíli před půlnocí se nakonec potvrdilo Trumpovo vítězství v Pennsylvánii, čímž se dostal přes hranici 270 hlasů, a bylo rozhodnuto.

Nečekala jsem to, ale stalo se. Chtěli změnu, tak ji mají mít, třeba to nakonec nebude tak hrozný, začne vystupovat jako člověk, zklidní se a nebo taky ne a budou to pro USA hrozný čtyři roky. Uvidíme, bude to zajímavý.

8. 11. 2016

TRAIL BLAZERS PORTLAND vs. GOLDEN STATE WARRIORS

Přesně před týdnem se mi splnil sen - byla jsem na zápase NBA. Trail Blazers Portland hráli proti Golden State Warriors, Portland nakonec prohrál, ale to nemění nic na tom, jak skvělý to bylo.

Všechno se to stalo hrozně rychle, koukali jsme na basket v televizi a rodiče tam viděli jejich kamaráda, tak mu napsali, jestli až někdy nebude moct jít, jestli by nám nedal ty lístky. O týden později jsme vyráželi do Portlandu - já, Monica a její táta Vance.

Začali jsme večeří v Buffalo Wild Wings.


Provoz nás sice docela zbrzdil, najít parkovací místo bylo skoro nemožný, ale nakonec jsme dorazili akorát.



Vyzvedli jsme lístky, prošli kontrolou a vydali se hledat místa. Říkali mi, že sedíme blízko, ale my jsme pořád šli, pořád dál, dolů, blíž ke hřišti. Zastavili jsme se až v 6. řadě! Byli jsme tak blízko, neuvěřitelný. Ty hráči jsou strašně vysoký. Nemuseli jsme koukat na obrazovku nad hřištěm, protože jsme to prostě všechno viděli.



Atmosféra byla skvělá, hlavně první polovinu, kdy se držel rozdíl +/- pár bodů. Druhou půlku zápasu už Portland moc nezvládl, a tak nakonec prohráli 104 - 127. To ale nemění nic na tom, jak úžasný to bylo. Nikdy jsem si nemyslela, že se na takovej zápas dostanu, natož že budu sedět takhle blízko.


Byla a pořád jsem z toho nadšená, jeden z nejlepších zážitků mýho života, a tak teď jen doufám, že budeme mít možnost jít znovu.

taky jsem si udělala radost a příště už budu pořádnej fanoušek!

3. 11. 2016

HALLOWEEN

Utíká mi to tady vážně rychle, v sobotu to byly přesně dva měsíce, co jsem přijela do Oregonu. Už je listopad, to znamená, že za sebou máme jeden z nejoblíbenějších amerických svátků - Halloween.

Američani tenhle svátek vážně zbožňují - zběsile nakupujou kostýmy, s výzdobou nešetří, dýně jsou všude.



Protože jsou všichni busy, tak jsme nestihli pumpkin patch ani haunted house, i když jsme to několikrát plánovali, i tak jsme ale měli super Halloween.

Začalo to v sobotu, kdy jsme napřed vyráběli kostým pro Emily do práce, byla Mike Wazowski. Pak jsme s mojí kamarádkou z Brazilíe vymýšlely kostýmy pro nás. V garáži na nás čekalo pět nebo šest obrovskejch krabic s halloweenskýma převlekama a výzdobou. Asi tak Američani prožívaj halloween - hodně. Něco jsme našly, ale rozhodly jsme se ještě vydat do Spirit Storu. Obrovskej obchod jenom s maskama, kde byl mimochodem asi milion lidí. Statečně jsme našly, co jsme potřebovaly, a přežily i  super dlouhou frontu k pokladně.

byla možnost převlíct ze i za tohohle šaška

Zabralo nám to víceméně celý odpoledne. Nakonec jsme se ale včas dostali na večeři do Bumpers. Já jako ďábel, Bia jako pirát a Tim s Monicou jako Frankenstein s nevěstou.


Byli vážně dokonalý!



V neděli jsme začali připravovat pondělní párty. Celou garáž jsme potáhli černou fólií, nainstalovali světla, vytáhly tuny výzdoby...
Pak už přišlo pondělí a konečně teda opravdu HALLOWEEN. Moc teda nechápu, proč se tady na Halloween chodí do školy, když to je zrovna něco, co všichni slaví. Jinak máme random volna bez důvodů, posledního října bych zrovna chápala, ale tak to je jedno, Amerika... Každopádně po příchodu ze školy jsme natáhly pavučiny, umístily netopýry, pavouky a podobný věci. Pití se připravilo do čarodějnickýho kotlíku, vážně všechno tématický. Bylo to dokonalý.




Postupně začali chodit lidi, docela jsme se báli, kolik jich přijde, protože Emily moc nevěděla a říkala, že možná stovky. To se ale nestalo, bylo jich jen kolem padesáti nakonec. Bylo to fajn - hudba, jídlo, pití... Poznala jsem nový lidi, nový jména, který jsem už samozřejmě stačila zapomenout. Nějak si nemůžu zvyknout na divoký Američany, tak jsem skončila v klidu u Monicy. Taky mě to celý docela rozesmutnilo, protože když jsem viděla, jak se ty lidi baví, mají svoje písničky, inside joky, baví se o dalších lidech, tak jsem si vzpomněla na svoje kamarády v Praze, jak moc mi chybí a tak dále...

Chris a Emily, sourozenecké hasičské duo, a já
Američani si prostě všechno, co se týče Halloweenu vážně užívají - kostýmy, výzdobu... Halloween mě fakt bavil, až teda pak na to uklízení peří z mýho kostýmu, který tady ještě pořád všude nacházím.