RODINA

A to jako pojedeš k úplně cizí rodině? Co když si nebudete rozumět? I na tohle se dost lidí ptalo. Ano, to jako pojedu k úplně cizí rodině. K lidem, který jsem nikdy neviděla, který žijou na druhý straně světa... Samozřejmě jsem měla strach, byl to dokonce asi ten největší strach, co jsem ohledně exchange měla. Sice jsme si psali na facebooku, ale tak na internetu může vypadat mile každej... Byla jsem vážně nervózní, nejvíc když jsem vylezla z letadla v Portlandu a věděla, že zbývá jen pár minut, než se poprvé potkáme.

Naštěstí jsem se neměla čeho bát, od začátku byli a stále jsou skvělí. Samozřejmě to nechci zakřiknout, může se stát cokoliv, ale zatím tady spolu ty dva měsíce žijeme dost spokojeně, z mojí strany určitě. Já jsem se bála a vlastně jsem si vůbec neuvědomovala, že oni byli taky nervózní, kdo přijede, nějaká holka ze země, kterou ani neznali...

Moje rodina je pětičlenná, ale doma bydlí jen čtyři, nejstarší bratr Connor totiž žije v Idahu, kam chodí na univerzitu. I toho už jsem ale potkala, přijel jednu neděli domů asi na hodinu, protože byli s kamarádama v Seattlu na koncertě, tak to pak zpátky vzali přes Portland (Seattle - Portland asi 6 hodin, Portland - univerzita nějak podobně, spíš dýl), no prej to měli skoro cestou, znáte to... to jsem ale odbočila. Bydlím tu tedy se zbylými 4 členy rodiny.
Rodiče - Tim a Monica. Tim je super člověk, fanoušek americkýho fotbalu, hodně běhá a pak má taky s kamarádama kapelu Midlyfe Crisis, mimochodem jsou vážně dobrý, doufám, že se mi podaří nahrát video. Monica pracuje jako kadeřnice, ráda vaří, trávím s ní hodně času, hlavně po večerech, kdy jsme často doma jen my dvě, je moc hodná, taková máma prostě. Dál mám poprvé v životě bratra, Chris taky studuje, chodí na vejšku tady v Greshamu, má vážně rád auta, pracuje v opravně/servisu, pořád něco předělává na svým autě, má přítelkyni, takže je dost busy, je na mě vážně moc hodnej. A nakonec je tu Emily, o tý už jsem tady něco psala, takže jak víte, Emily je junior v/na Barlow, divný, nevím, jak to napsat. Jednoduše chodíme do stejný školy, což je super, protože zaprvé mi to na začátku všechno ukázala a podobně, zadruhé jezdíme spolu autem, protože jí o prázdninách bylo šestnáct, tak řídí. Je v leadershipu, tancuje, teď taky pracuje, do toho jsem tu já, no, nenudí se. Měla jsem strach, že si třeba nebudeme rozumět, ale to se rozhodně neděje, máme dost společnýho, takže jsem ráda, že tu mám ségru a kámošku zároveň.

To byla ta nejbližší rodina, pak je tu Monicy táta, ségra s manželem a dvě děti, i tahle část rodiny je větší, ale tyhle už jsem je poznala a scházíme se častěji. No a pak přichází rodina z Timovy strany, velká rodina z Timovy strany, babička s dědou, kteří měli myslím šest dětí, v týhle části rodiny máme 15 bratranců/sestřenic. To je vlastně důvod, proč jsem se rozhodla napsat tenhle článek o rodině, protože včera jsme byli na rodinné večeři s touhle velikou rodinou. Byl to zážitek, hrozně moc jídla, hluk, ze jmen jsem úplně zmatená a to tam ani nebyli všichni, bylo to velký, ale hrozně krásný. V jednu chvíli jsem z toho byla dojatá, že jsem skoro začala brečet, protože to je přesně chvíle, kdy si vzpomenu na svojí rodinu, která je tak daleko a tak dlouho je všechny neuvidim... Fakt jsem si ten večer užila, nejenže jsem se moc dobře najedla, ale poznala jsem spoustu nových lidí a všichni jsou hrozně milí a zajímají se. Jo a taky se tam slavily dvoje narozeniny a bylo to krásný, když celá tahle rodina zpívá Happy Birthday, všichni jsou totiž hudebně talentovaný, umí zpívat/hrajou na hudební nástroje (to neznám, bohužel).

Takže tak moje host family. Myslím, že je to ta nejdůležitější součást tohohle experience, jsou to lidi, u kterých žijete, za kterýma chodíte, když máte problém nebo si jen chcete povídat. Jsem vážně šťastná, jak skvělý lidi si mě vybrali. Nedokážu si představit, že bych mohla mít lepší rodinu.