Všechno se to stalo hrozně rychle, koukali jsme na basket v televizi a rodiče tam viděli jejich kamaráda, tak mu napsali, jestli až někdy nebude moct jít, jestli by nám nedal ty lístky. O týden později jsme vyráželi do Portlandu - já, Monica a její táta Vance.
Začali jsme večeří v Buffalo Wild Wings.
 |
Vyzvedli jsme lístky, prošli kontrolou a vydali se hledat místa. Říkali mi, že sedíme blízko, ale my jsme pořád šli, pořád dál, dolů, blíž ke hřišti. Zastavili jsme se až v 6. řadě! Byli jsme tak blízko, neuvěřitelný. Ty hráči jsou strašně vysoký. Nemuseli jsme koukat na obrazovku nad hřištěm, protože jsme to prostě všechno viděli.
Atmosféra byla skvělá, hlavně první polovinu, kdy se držel rozdíl +/- pár bodů. Druhou půlku zápasu už Portland moc nezvládl, a tak nakonec prohráli 104 - 127. To ale nemění nic na tom, jak úžasný to bylo. Nikdy jsem si nemyslela, že se na takovej zápas dostanu, natož že budu sedět takhle blízko.
Byla a pořád jsem z toho nadšená, jeden z nejlepších zážitků mýho života, a tak teď jen doufám, že budeme mít možnost jít znovu.
 |
| taky jsem si udělala radost a příště už budu pořádnej fanoušek! |
Žádné komentáře:
Okomentovat