SPRING BREAK 1/2

Žádná divoká pool party se spoustou sexy lidí jako ve filmech, ale vážně skvělý dny s rodinou.

V sobotu ráno jsme se sbalili a vyrazili jsme k oceánu. Po necelých dvou hodinách jsme dorazili do městečka Seaside. Prošli jsme hlavní nákupní třídu, kde jsme se přejedli bonbónama všemožných příchutí ( tyhle bonbóny "ochutnáváte" zadarmo. Haha, to by v Česku taky fungovalo), mimochodem mango s chilli rozhodně nedoporučuju. No a skončili jsme na pláži u ledovýho Pacifiku. Měli jsme štěstí, zrovna nepršelo, dokonce chvílema vyloženě svítilo slunce, že jsem i litovala svých zapomenutých slunečních brýlí.

Seaside beach

jakákoli příchuť vás napadne - je libo pečené kuře či dýně? 

V neděli jsme se už opět probudili do zamračeného, deštivého Oregonu. Posnídali jsme vynikajicí bagely a vydali se podél pobřeží směrem na jih. Zastavovali jsme na různých plážích a vyhlídkách. Vážně nádhera, i přestože pršelo, mám ale pocit, že to k tomu tady tak nějak patří.

Canon beach a nějaký dvě krásky

Haystack Rock

♥♥♥

Až jsme dojeli do Tillamooku, což je město, kde se vyrábí sýr. Nevím, jestli ten sýr rozvážejí všude po USA, každopádně když si v Oregonu kupujete sýr, je téměř jistý, že ho vyrobili právě v Tillamooku. Do týhle sýrárny jsme se chystali tak dlouho, až ji z důvodu rekonstrukce zavřeli. Takový turisticky vyhledávaný místo ale nemohli zavřít úplně, tak tam postavili velikou stodolu, kde vám popíšou průběh výroby jejich sýra, a hlavně, kde jsou ochutnávky a bufet se všema mňaminkama. A co si budem, to byl hlavní důvod, proč jsme tam jeli.
Ochutnávka několika druhů sýra, grilled cheese (zapečený toust se sýrem) s tomatovou polívkou a nakonec zmrzlina jako dezert. Nebe.

V pondělí jsme si dali dokonalou snídani v Pig'n'pancakes (lívance s javorovým sirupem mi chutnají čím dál víc), naposledy se šli projít po pláži a jeli domů.

Pohoda, krása a hodně jídla, tak bych shrnula náš výlet. Bylo to skvělý.

No a nejlepší je, že tím jarní prázdniny nekončí, teď trošku válení doma, slavíme taky narozky mojí kamarádky z Brazílie a zítra (ve čtvrtek) jedeme do Seattlu! O tom vám napíšu příště.

prostě žiju, mám se fajn vol.2

Ozývám se po dlouhé době, neděje se totiž nic tak speciálního, abych o tom psala celý článek. Mám se dobře, ale začínám se těšit domů. Je to tu všechno fajn, bude mi to chybět, to jo, ale myslím, že rok života mi tady stačí a moc ráda se vrátím zpátky do Prahy. Nejtěžší bude rozhodně opustit mojí americkou rodinu, kterou mám každým dnem radši, a nedokážu si už ani představit, jaký to je nevídat je každý den.

Každopádně pořád mám před sebou ještě tři měsíce, kdy si můžu užívat svůj americký život.

Chodím do školy, která mě vážně moc baví. Mám jen předměty, který mě baví a zajímaj, takže dny docela rychle utíkaj. Nejvíc nadšená jsem z Child Development, kam se nám minulé pondělí vrátily děti. Kdo mě znal předtím, než jsem odjela do Ameriky, tak pravděpodobně kroutí hlavou, ale je to tak, začala jsem tady mít ráda děti. Sama bych to do sebe nikdy neřekla a vzpomínám na den, kdy mi v září ten předmět přidělili, byla jsem nešťastná, protože ty malý smrady přece nesnášim. Jenže tyhle malý smradi si získali moje srdce, takže jsem si s nima na druhý semestr vynutila dvě hodiny. Dneska jsem tam byla ještě hodinu navíc a celou dobu jsem byla head teacher, což znamená, že jsem to tam vlastně celý vedla, a i přestože to bylo chvílema opravdu náročný a dost mě to vyčerpalo, hrozně mě to bavilo a klidně bych tam takhle byla každý den.

máme i takovýhle bruin buddies preschool mikiny, prostě hezu

Další, co tady tvoří podstatnou část mýho života, jsou taneční soutěže mojí americký ségry. O jejím tancování bych tu mohla psát romány, dost se to totiž prožívá, tím vším vás ale zatěžovat nebudu... každou druhou sobotu trávíme na soutěži, ty dny jsou dlouhý, z celodenního sezení vás bolí záda a vlastně jenom čekáte, až se konečně dostane na řadu váš tým, ale je zajímavý vidět různý styly tancování, kostýmy a tak, našla jsem si na tom věci, co mě fakt baví, a samozřejmě jsem vedle rodičů nejvěrnější fanoušek, takže na žádný soutěži nechybím. Tím, jak mi tu čas rychle utíká, tak se blíží i konec jejich sezóny, která končí "state" soutěží, kam se sjedou týmy z celýho Oregonu. "State" se koná tento týden, tak držte palce.

Nejsem nějak sportovně založenej člověk, takže já tady žádnej sport nedělám. Na mě tady berou všechno moc vážně, trénujou každý den, jsou hodně soutěživý a to já prostě dělat nechci. Ale nenudím se, jsem s rodinou, dělám různý věci s kamarádama (to je teda dost složitý, protože pořád potřebujete někoho s autem, aby vás odvezl/přivezl, takže jestli to čtou nějaký budoucí exchange studenti, hledejte kamarády s autama!!!), chodím běhat a pak mám samozřejmě neustále zásobu věcí do školy... mám tady dost jinej, úplně klidnej život, těším se zpátky na svůj českej - chybí mi opravdový město a MHD!

tady jsme třeba jeli s Emily a kamarádama na vyhlídku na Portland a Mt. Hood

Poslední věc, co mě ještě napadá, je počasí. Hrozný, hrozný, hrozný. Je tady zima, teda pár posledních dnů se dost oteplilo, ale pořád chladno a DÉŠŤ. Prší, prší, neustále prší. Jestli si myslíte, že v Česku někdy hodně prší, neprší. Tady celý dny bez zastavení prší, je to šílený. A není to žádný mrholení, prostě jako když je u nás silná přeháňka, ale třeba 3 dny v kuse. Sluníčko vidíme/trochu svítí průměrně tak jednou za dva týdny, zbytek dnů je šedo, mokro a zima. Není to hezký, každopádně mi řekli, že je to normální, je přece teprve březen, hezky začne být v květnu. Doufám, že se jenom pletou, a stejně tak jako jsme zažili výjimečnou zimu se spoustou sněhu, tak zázračně dorazí brzký léto.

Za dva týdny máme spring break (na párty na Floridu ani do Mexika teda nejedem), budem dělat různý super věci, tak z toho vám pak určitě něco napíšu.

144/288

Hrozně to utíká, za chvilku je konec ledna, pár měsíců a pojedu domů. Na jednu stranu se těším, protože mi chybí rodina, kamarádi, Praha... ale na druhou stranu, já mám teď rodinu i tady. Minulý pátek to bylo přesně 144 dní, co si mě vyzvedli na letišti v Portlandu, a 144 dní do mého posledního dne v Greshamu. Věděla jsem, že se to blíží, ale stejně mě to zjištění zasáhlo, protože teď už mám víc za sebou než před sebou. Nemůžu najít slova, kterýma bych to správně popsala, ale prostě když s někým žijete přes pět měsíců a ještě si vážně rozumíte, nechcete ani myslet na to, že je budete muset někdy opustit, někdy za 5 měsíců.
Jenom to píšu a mám slzy v očích.

SNÍH. Hodně sněhu, na oregonský poměry.
Po novém roce jsme byli týden ve škole,  přišel víkend a následně zrušená škola v pondělí kvůli ledu. Snowday, pohoda, ráda si přispím. V úterý nám po škole rozhlasem oznámili, že všechny poškolní aktivity jsou zrušeny a máme jet okamžitě domů. Začalo sněžit a bylo jasný, že ve středu žádná škola nebude. To se pak protáhlo i na čtvrtek, pátek i další pondělí a úterý. Prostě jsme týden měli volno, protože napadl sníh, bylo ho vlastně docela dost, byli jsme bobovat, některý lidi stavěli i sněhuláky... Člověk si řekne, že je fajn nemít školu, ale když je to týden, kdy jste jen zavřený doma, protože silnice jsou nebezpečný, zase taková zábava to není.

už to byla vážně nuda, být jenom doma, tak jsme se jeli podívat k Multnomah Falls. nádhera

cesta k vodopádu vede podél řeky Columbia, která mimochoem tvoří hranici mezi Oregonem a Washingtonem.  hodně foukalo, a tak ta řeka vypadala jako rozbouřený oceán

Ve středu jsme se pak konečně vrátili do školy, všechno se o týden posunulo, takže záverečný zkoušky a konec semestru jsou až příští týden. Možná se budeme muset učit, wow!

Jinak jsem si byla zařídit rozvrh na příští semestr a tím, že se mi žádný známky v Česku nepočítají, mohla jsem si vybrat vážně cokoli. Budu mít angličtinu, americkou historii, matiku, pak budu asistent na výtvarce, volná hodina na úkoly a dvě hodiny mýho nejoblíbenějšího předmětu child development. Jsem z toho vážně nadšená.

A pak taky zatímco náš prezident vypráví o ztrátě svého panictví, tady už je týden prezidentem Trump, který staví zeď. Česko nebo Amerika, nevybereš si.
Minulý týden si všichni vzpomněli, že byl Trump zvolen prezidentem, v pátek, jak všichni víte, proběhla inaugurace, takže už je to oficiální. USA opět proběhla vlna protestů, včetně Portlandu. Je to stejný jako před dvěma měsícema, já chápu, že jsou nespokojený, ale tím, že budou ničit věci a pálit vlajky, nic nezmění.
Ve škole se mě ptali, jestli se u nás taky může protestovat. Mám pocit, že si spousta lidí myslí, že u nás je pořád komunismus, což teda ani nevědí, že byl, ale že žiju v nějaký absolutně nesvobodný zemi kdesi v Evropě. Jsme svobodný a myslím si, že jsme i svobodnější než ti "nejsvobodnější" Američani.

Doufám, že jsem na nic, co jsem vám sem chtěla napsat, nezapomněla, každopádně tak tady teď žiju, mám se moc fajn.

CALIFORNIA / Disneyland #americandream

Jelo nás celkem dvanáct: já, Emily, Tim a Monica, brácha Connor, brácha Chris s přítelkyní Alex, děda, teta se strejdou a bratranci.

Odlétali jsme v 7 ráno z Portlandu, takže docela vstávačky, ale ono když se někam těšíte, tak vám to nevadí... O dvě hodiny později už jsme si půjčovali auta a vyráželi jsme na pláž. Palmy všude kolem, svítilo sluníčko, bylo asi dvacet stupňů, prostě léto (tři dny po Vánocích). Zastavili jsme se na několika plážích, procházeli jsme se, viděli jsme lachtany... Poprvé u Pacifiku a teda moc pěkný.

Na oběd jsme šli do mexický restaurace, kde jsem měla největší a nejlepší burrito.

Následoval přesun do skvělýho domu, ve kterým jsme bydleli. 

MĚLY JSME S EMILY RŮŽOVÝ, PRINCEZNOVSKÝ POKOJ!

První den výletu jsme zakončili v Medieval Times Dinner Theatre, což byl vlastně středověký rytířský souboj. Diváci byli rozdělení do šesti rodů/království a podporovali svého rytíře, zatímco si pochutnávali na večeři. Všechno se jedlo rukama, autenticky. No, bylo to vtipný, Američani potřebujou všechno, tak si udělali i svůj středověk.

Konečně přišel čtvrtek - DISNEYLAND! 

Vyráželi jsme brzo ráno, ale stejně už byly všude fronty. Lidí jen a jen přibývalo, nejsem si jistá, že jsem někdy, někde viděla tolik lidí. Bylo krásně, vánoční prázdniny, dává to smysl, ale šílený prostě. Na atrakce se stály i několika hodinový fronty...

neuvěřitelný množství lidí

...a tak jsme se odpoledne rozhodli jet na chvíli pryč, stavili jsme se na super burgeru v IN-N-OUT, násedoval nap-time, načerpali jsme energii a večer jsme vyrazili zpět.

A to bylo vážně skvělý, spousta lidí s malýma dětma už byla pryč, kratší fronty a navíc Disneyland v noci je ještě hezčí než ve dne. Domů jsme přijeli asi ve dvě ráno.

V pátek jsme navštívili Universal Studios.

Simpsonovi, Mumie, Jurský park, The Walking Dead a spousta dalších...

...ale především svět Harryho Pottera, další splněný sen! Konečně jsem navštívila Bradavice, prošla se po Prasinkách, najedla se U Tří košťat. Nedokážu popsat, jak šťastná jsem byla. Bylo to dokonalý.

Super byla taky projížďka kolem těch hal/studií se zelenýma plátnama, městem, ulicema, u čehož vám pouští ukázky z filmů, kde můžete ty kulisy vidět, a popisujou, jak jednoduchý je proměnit to v jiný prostředí. Zajímavý, hezký, neuvěřitelný.

Pak už přišel poslední den roku 2016 a nás čekal druhý den v Disneylandu. Věděli jsme, že tam bude pravděpodobně ještě víc lidí než ve čtvrtek, tak jsme opět vyrazily brzo, tentokrát jen já, Emily a Monica. Zbytek skupiny se rozhodl přispat si a připojit se později. Kolikrát se ale podívám do Disneylandu, chtěla jsem si ho pořádně užít...

Začalo pršet, vážně hodně pršet. Fajn bylo, že díky tomu odešlo pryč hodně lidí. Schovali jsme se a aspoň jsme měli klid na odpočítání nového roku v Česku.

Nohy nás bolely, byl hlad, tak jsme se přesunuli domů. Nakonec jsem ale přemluvila mé statečné ženy, Emily a Monicu, abychom se tam vrátily na půlnoc. 

Jestli jsem předtím měla pocit, že bylo v Disneylandu hodně lidí, nebylo. Ale stálo to za to, dočkaly jsme se půlnoci, ohňostroje byly obrovský a překrásný. I když už jsme byly vážně mrtvý, zvládly jsme ještě pár dalších jízd. 

Disneyland jsme si opravdu užily a strávily jsme tam na Silvestra přes 13 hodin.

Na Nový rok jsme odpočívali, jedli jsme, pohoda a další den jsme letěli zpátky domů. Tenhle výlet byl splněný sen, není možný popsat, jak nadšená jsem ze všeho byla. Prostě úžasný.